Osamělost jako rizikový faktor

Osamělost jako opomíjený rizikový faktor (nejen) u seniorů

příspěvek ředitelky Nadace Krása pomoci Michaely Stachové

Podle dotazníku Diakonie ČCE, ovšem z roku 2009, žije 75% lidí ve věku 65-90 let ve vlastní domácnosti, 46% z nich však žije osaměle. Hrubým odhadem můžeme říct, že osaměle žije 500 – 700 tisíc lidí nad 65 let. Většina z nich jsou ovdovělé ženy. Cílená evidence toho, kdo se opravdu cítí osamělý, neexistuje.

Podle mnoha studií je ze zdravotního pohledu SAMOTA stejné riziko jako cigarety nebo alkohol. Absence sociálního kontaktu zvyšuje riziko úmrtnosti o polovinu. Jedním z mechanismů, kterými se samota projevuje na fyzickém zdraví, je zhoršení imunity. Víc jich zmiňuje publikace Světové zdravotnické organizace, která se jmenuje Sociální předpoklady zdraví: Tvrdá fakta.

„Sociální izolace je spojena s vyšším rizikem předčasného úmrtí a horší šancí přežití po infarktu. U lidí, kteří mají nízkou sociální a emocionální podporu od okolí, je také větší pravděpodobnost deprese, vyšší riziko komplikací v těhotenství a výraznější komplikace spojené s chronickými onemocněními.“ Holt-Lunstadová a Smith, autoři meta studie, ze které vycházím, navíc upozorňují, že padesátiprocentní zvýšení rizika úmrtí spojené s osamělostí je možná podhodnocené.

Samozřejmě si uvědomujeme to, že hodnocení vlivu samoty na zdraví je velmi komplikované a závěry nebereme jako dogma, velmi těžce se odfiltrovávají jiné faktory. Ale zároveň bych tímhle argumentem nechtěla všechny studie na tohle téma smést ze stolu. Spojitost mezi samotou a zdravím prokazatelně existuje a je dobré to brát v potaz.

Samota = snadný cíl

Když se člověk cítí sám, je mnohem snazší obětí zneužívání. Nemá kvalitní sociální kontakty, nemá se komu svěřit a s kým se poradit. Je mnohem méně obezřetný, když se mu někdo cizí ozve a chce mu něco prodat. To platí i o zneužívání v rodině. Když vám zazvoní telefon s nabídkou výhodně koupě, možná budete v hovoru pokračovat, až budete nakonec souhlasit, jen proto, abyste si mohl s někým popovídat.

Když vás pak někdo oklame, raději to necháte být, protože co když to byla vaše chyba? Když vás bude někdo z vaší rodiny okrádat o peníze, budete se bát s někým to řešit, protože už třeba nikoho jiného nemáte. Budete se bát jít na policii a nebude tu nikdo, kdo by vás podpořil. Budete pochybovat, jestli to není vaše chyba, jestli jste selhali, budete si možná říkat, jestli má cenu, abyste tu ještě byli. Pokud by tu byl někdo jiný, kdo vám dá pocit smyslu a potřebnosti, možná by vám to pomohlo dodat si odvahu..

Máte výrazně horší přístup ke službám domácí péče, domácí paliativní péče bez rodiny není reálná. Bylo by snadné říct, že když je někdo sám, je lepší, aby šel do domova seniorů, tak prosté to ale není. Ve stáří si nehledáte nové přátele tak snadno a mnoho lidí se v domově cítí víc samo než doma, protože i prostředí je pro ně cizí.

Když se člověk cítí sám, utvrzuje se ve svých stereotypech směrem k jiným, nechává se snadněji ovlivnit médii, které sleduje, radikalizuje se. Nechci tím říct, že osamělost je jediný důvod šíření fake news a nízké mediální gramotnosti, to jistě ne, ale pocit, že je člověk sám a že jeho problémy jsou všem úplně ukradené, tomu jistě nepomáhá.

Epidemie osamělosti

Jaká jsou možná řešení, když přijmeme fakt, že samota má vliv jak na zdraví, tak na jiné aspekty života? V Británii  přidali do portfolia ministryně pro sport a občanskou společnost také tuto agendu, takže je to také ministryně pro samotu. Mluví se o epidemii osamělosti a ministryně vedla vládní skupinu, která měla implementovat opatření bojující s osamělostí ve společnosti. Ta opatření vycházejí ze zprávy komise Jo Cox a zahrnují jak vedení ve formě identifikace jasného leadra, který má tento problém řešit, dál sbírání a analýzu dat, včetně pravidelného reportování a také financování různých iniciativ, které se samotou bojují.

London School of Economics spočítala náklady samoty. Podle odhadů lékařů je jeden až pět pacientů denně navštíví proto, že se cítí sami. Osamělí lidé prožívají intenzivněji bolest a navštěvují tak lékaře častěji. Odhadem tedy samota stojí zdravotní systém v přepočtu 50 000 Kč na osobu, u seniorů je to pak 174 000 Kč. Stejným směrem po vzoru Velké Británie chtěla jít také Austrálie.

I když je samota často považována za sociální věc, z výše řečeného je zřejmé, že souvisí se zdravím. Proto by nebylo od věci, kdyby například Ústav zdravotnických informací a statistiky, který vede oddělenou sociální a zdravotnickou statistiku, mohl zpracovávat také data týkající se samoty a dávat je do širšího kontextu.

Samota se dá „řešit“

Už teď existují služby, které samotu pomáhají částečně řešit – dobrovolnické programy, služby domácí péče, komunitní centra… Není to ale odpověď na všechno. Je otázka, jestli má osamocený člověk vůbec k těmto službám přístup. To vidíme v naší praxi denně, a proto jsme přišli s koordinací služeb pro osamělé seniory, kteří by jinak neměli na koho se obrátit.

Další věc s tím související jsou dotační programy. Pokud bychom měli data, kde žije nejvíce osamělých seniorů, mohli bychom na tato místa dotace posílat a naopak jinde, kde zjistíme, že to není takový problém, vložit peníze jinam.

Co bych si přála, abyste si z mého vyprávění odnesli – samota nemá jen sociální rozměr, ale také konkrétní zdravotní důsledky. Lidé nejsou zvyklí žít sami, ale dnešní doba je k tomu čím dál častěji vede, a to je problém. Náklady na samotu je možné vyčíslit. Je nutné začít sbírat data a vést statistiku a podle ní určit strategii řešení, která problém komplexně pokryje,  pomůže lidem a zároveň ušetří peníze.

 

Míša Stachová

ředitelka Nadace Krása pomoci