Co děláme po práci?

Nebojte, nebudeme vás nudit příběhy o tom, že si po práci rádi zalezeme doma pod peřinu a přečteme si dobrou knihu. Protože – upřímně – tak idylické večery fakt nemáme. Tenhle článek bude o tom, jak se poprvé (v tomhle složení) sešly na teambuildingu. A jak jsme zjistily, že západ je skutečně tam, kde sluníčko zapadá!

Začalo to mailovou komunikací o tom, že bychom se mohly někdy vidět i mimo práci (teď se tomu říká teambuilding). Některé jsme už viděla večer protančený salsou, jiné třeba příjemnou restauraci a salsu na talíři.

Naše ředitelka Míša je ale žena činu a nenechala nás ani jančit a křepčit, ani sedět a degustovat. Vyhnala nás na ulici! Respektive do ulic – pražských.

Koupila nám venkovní únikovou hru – Legenda o Golemovi.

Nebudeme vás nudit nudným popisem naší cesty. Jen možná zmíníme, co jsme si z putování po historických ulicích zapamatovaly my:

  • když máš jít na západ, rozhodně nechoď tam, kde vychází slunce
  • na únikovou hru si vezmi pohorky, je totiž možné, že ani s první poučkou netrefíš světovou stranu
  • to, že jsi v Praze, neznamená, že je na každém rohu jídlo. Vezmi si s sebou svačinu, protože výlohami v Pařížské se nenajíš.

Když jsme konečně našly Golema, některé z nás se radovaly, že už je konec a jde se jíst. Konec byl ale až o pár ulic dál – u Kafky.

A tady máte důkaz, že jsme všechny došly do cíle. Vypadá to jako fotka ze školního výletu, ale myslíme, že učitelka zeměpisu ani tělocvikář by nás v tom případě moc nepochválili :-).

K jídlu a pití jsme se nakonec přece jen dostaly (protože to, že se nikdo z nás neztratil, nikoho nic nepřejelo a nikdo neumřel hlady, se musí oslavit.)

A na salsu (tu taneční) si prý možná zajdeme příště 🙂